pondělí 14. srpna 2017

O odkládání

Zatímco můj červenec byl ve znamení práce na bakalářce, srpen byl zatím měsícem odkládání. Tím prvním jsem si sníženou aktivitu na blogu omlouvala úspěšně. Ale odkládání? To nesnáším. (A to je co říct, protože je to snad moje nejčastější aktivita.)



Nejhorší je na celém tom odkládání - či chcete-li prokrastinaci - fakt, že se nikdy nedočkáte toho skvělého pocitu, že potřebný úkol uděláte až někdy později. A kvůli němu to přitom děláte. Místo toho se ale jenom začnete nesnášet, že jste (už zase) takoví lenochodi. 

Říká se, že práce neuteče. Dnes toho ale na většině z nás leží tak nějak více, než na našich předcích pár desetiletí zpět. Tehdy byla třeba i obyčejná dohoda rande záležitostí několika týdnů. Třeba při komunikaci prostřednictvím korespondence. Dnes máte schůzek (nejen soukromých) každý den klidně několik. Máte pocit, že to všechno musíte stihnout. A když náhodou něco konstruktivního neděláte, tak vlastně jen zabíjíte čas, co máte na tomto světě vyměřen.

Je hloupé, že si tohle děláme sami. Přitom zázračná řešení jsou dle některých lidí nasnadě. Vzpomeňme například na zázračné prodeje knihy Konec prokrastinace. Nečetla jsem ji. A ani ji nemám. Musím ale přiznat, že mě baví myšlenka, že ji úplně stejně nečetla i velká část těch, co si ji koupili. Však víte - začnou číst zítra

Jako jednodušší tip mi připadá krátké pravidlo, o které se v některém z posledních čísel Forbesu podělil jeden úspěšný podnikatel. Vše, co mu nezabere více než dvě minuty, dělá ihned. Když si to stáhnu do vlastní reality všedního dne, znamenalo by to třeba následující:

1) ... že nebudu odkládat krátký telefonický hovor. Řeknu si, že zavolám zítra. A pak zase. A pak teda hned v pondělí, protože o víkendu nedělají. A když už se k tomu konečně dokopu (přičemž zpravidla realizuji tak pět odložených hovorů po sobě), zjistím, že objednací doba je měsíc či dva. A z aktivity, kterou jsem si dlouhodobě načrtla na léto je tak schůzka, ze které si můžu skočit na vánoční trhy.

2) ... že pokud někomu zapomenu popřát v den narozenin, udělám to prostě hned, jak si vzpomenu. S každým dalším odložením je to jen horší a horší. A opravdu to neplatí jen pro gratulace.

3) ... že bych doma měla vždycky uklizeno na A++, kdybych neodkládala puštění myčky / pračky kvůli tomu, že mi k perfektnímu naplnění přece pořád chybí ten jeden kousek, co leží méně než dva metry daleko. 

A dalších by se našla spousta. Je to trochu paradox, že radši vyluxuju celý dům, nebo třeba pokosím zahradu, než abych udělala TU věc, byť zabere jen minutu. Pro ty, kteří ještě studují (či si to živě pamatují) snad ani nemusím začínat o tom, jak perfektně stíháte všechno okolo, když vám hoří termín. I když tenhle princip jistě funguje i v dospěláckém světě. Uklidněme se třeba tím, jak se vždy perfektně v termínu čerpají dotace či připravují zákony. 




Jste také chorobní odkladači? A co byste měli dělat právě teď?
Mějte se!




Žádné komentáře:

Okomentovat