úterý 4. dubna 2017

Jak na smutek - první pomoc

O smutku se moc nemluví. A už vůbec ne online. Při pohledu na sociální sítě člověk snadno získá pocit, že všichni ostatní jsou neustále šťastní, zdraví, vtipní a skvěle vypadající. Doma mají nejen naklizeno, ale i vydyzajnováno. Jejich děti, zvířata, byty i jídelníčky jsou dokonalé. A že by byli někdy smutní? Tomu prostě nejde uvěřit.


Realita je samozřejmě jinde. Každý je někdy smutný, vystresovaný, vyřízený, zničený... I když si to možná u někoho, ke komu vzhlížíte, neumíte představit, občas to potká všechny. Když jim nevyjde něco, čemu hodně věřili, a co pro ně bylo zásadní. Když se dostanou do konfrontace s někým, kdo je dokáže dostat z normálního stavu na dno pár slovy. Nebo jen tak - když to na člověka všechno padne. Terminus technicus: den blbec.

Na smutek pak každý reaguje jinak. Někdo čeká, než bude sám, někoho přepadne panika a úzkost hned. A i když přejde to nejhorší, je tu prázdnota. Jak se jí zbavit? A jak se do tohoto stavu vůbec z původního rozhození dostat?

Ihned po impulzu zvenčí toho na člověka zpravidla bývá prostě moc. Myslím, že je ale důležité v tu chvíli nenechat všechno dál kypět v sobě. Pár jednoduchých tipů: 

> Mluvit. Když máte s kým problém probrat, je to k nezaplacení. O to víc, když vám ten člověk rozumí a umí vám být oporou. A možná přijde i řešení!

> Hodit to na papír. Když v okolí nemáte nikoho, koho byste zaplavili svými pocity, zkuste papír. Snese všechno. Je to skvělý způsob, jak dostat myšlenky z hlavy. Zároveň, protože skoro nikdo nepíše tak rychle, jak myslí, vás to trochu uklidní. Své myšlenky se budete snažit nějak zformulovat a ukočírujete tak bouři ve své hlavě. Zároveň se možná dostanete ke konstruktivnímu řešení problému. To samozřejmě není zaručeno. Stejně tak se může stát, že se po minutě najdete nad papírem se stokrát napsaným DEBIL.

> Zase mluvit. Ne každý je psavec. Proto zbývá nedržet pocity a myšlenky v sobě, a radši je říct nahlas. Komukoliv. Jen tak sobě, nějaké věci, nebo zvířeti. Váš pes rád uslyší, že jen on vám opravdu rozumí.

Pokud nenaleznu v rámci výše zmíněných kroků nějaké geniální řešení problému, přijde fáze dva. Fáze prázdnoty. Co s ní?

> Soustředit se na něco jiného. Ozvěte se kamarádce a hodinu tlachejte. Klidně naprosto o ničem. Nebo si pusťte oblíbený seriál. Otevřete knížku, co vás baví. Hrajte hru. Prostě přesuňte svou pozornost někam úplně jinam.

> Dělat něco užitečného. Dobře, možná vám to nepomůže hned, ale když si pak uvědomíte, že místo sezení v koutě jste uklidili kuchyň anebo roztřídili celou sušičku ponožek, budete mít ze sebe dobrý pocit. A to přesně chcete.

> Dělat něco kreativního. Možná vám to pomůže, možná se tím jenom dostanete hlouběji do prázdnoty. Za pokus to ale stojí. A to i v případě, že se běžně takovýmto činnostem nevěnujete. Prostě čapněte tužku a malujte si. Alespoň črty. Anebo zkuste črtu literární. Popište, jaký je váš šéf osel. Jak hloupě váš vyučující vypadá a mluví. Vyličte sami sobě všechny vlastnosti, který ten, co vás rozhodil, má ...už jen ta představa pomáhá, ne?



Moc ráda uslyším, jak se smutkem bojujete vy.



P.S. Pokud se vám článek líbil, chtěla bych vás poprosit o hodnocení na blogru. Na můj profil se dostanete klikem na ikonku Blogr na konci bočního panelu (čiliže vpravo dole...protože jak je známo, vlevo dole se hledá špatně). Budu moc ráda za konstruktivní kritiku. No a pokud byste měli na jazyku lichotku, tak za ni taky, samozřejmě. :)
P.P.S. Sice je tenhle článek úplně jiný, než většina ostatních, ale ráda zjistím, co vy na to.
P.P.P.S. Nemyslím si, že jsem objevila Ameriku. Jen že by se těmto věcem občas prostor věnovat měl.



3 komentáře:

  1. mě pomáhá dělat něco kreativního a prostě se ze všeho "vytvořit" :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mně právě občas taky. Ale někdy mi z toho vylezou extra depresivní obrazy a to teda...není zrovna žádoucí. :D Ale co jsem si ke klasickému peru s černým inkoustem dokoupila dvě balení pastelek, pomáhá to častěji. :)

      Vymazat
  2. Mně když je smutno, prostě zalezu pod deku s nějakou dobrou knížkou/seriálem, připravím si nějaký dobrý jídlo bez ohledu na to, jestli je zdravý, pořádně osladím čaj a jedu. 8)

    OdpovědětVymazat