čtvrtek 30. června 2016

Saturnin (NdB: Mahenka)

V Brně není nuda.

Má cosi-jako-recenze číslo jedna je překvapivě z Mahenky. Překvapivě pro mě, ne pro vás. Skoro vůbec tam totiž nechodím. V životě jsem tam byla tak pětkrát, šestkrát? Kdo trochu ví, tak chápe proč. Ale jsou zde náznaky zlepšení a za první vlaštovku někteří považují právě Saturnina!

Zdroj: ndbrno.cz

Děj

Saturnin je moje srdcovka. Knihu jsem četla dvakrát, film viděla asi pětkrát. Vždy, když znám předlohu, umírám zvědavostí, co všechno se použije, co se pojme jinak, než jsem to brala já, a co se třeba přidá. V divadelním zpracování se objevily věci, které se mi zdály trochu navíc, například přehnaný milostný zájem většiny postav o Barboru. Přenášelo to pro mě Barboru a celý její vztah k vypravěči do jiné roviny, než na jakou jsem byla zvyklá z knihy. Na druhou stranu se ale ti, kteří neznají předlohu, konečně dozvěděli, že se do dědečka v Itálii zamilovala hraběnka. A stejně jako hrdinové v předloze to ani diváci neslyšeli jen jednou.

Zdroj: ndbrno.cz

Kulisy

Obecně nemám ráda, když jsou kulisy až moc ,,dokonalé''. Není to samozřejmě pravidlo, ale častěji vídám skvělá představení tam, kde si herci vystačí s málem, než tam, kde se všechno blyští a změna scén co minutu vyžaduje šedesát kulisáků, kladku a bagr.

Scéna byla spíše skromnější. Zajímavě byla pojata část děje, která se odehrává v přírodě. Obří ,,papundekly'' ve mně budily dojem přehánění, které se v každém vypravování někdy objeví a zrovna v knize ho čtenář najde mnohokrát.

Hodně se mi líbilo kreativní využívání kapely, která byla po celou dobu na okraji jeviště. Melody Gentlemen samozřejmě jen ,,nepřicmrndávali'', ale i hráli swing. Skoro každý z herců si užil svoji chvilku slávy za mikrofonem. Témeř všem ale bylo těžko rozumět.

Zdroj: ndbrno.cz

Volba a výkony herců

Mezi ostatními herci svým výkonem neskutečně vyčníval představitel sluhy Saturnina Martin Siničák. Upřímně řečeno nevím, jestli jsem někdy byla natolik zaujata výkonem jednotlivce (a to jsem byla jako milovnice Saturnina přísným kritikem). Na jeho pohybové i výrazové herectví byla radost se dívat. A snad jako jedinému mu bylo vždy jasně rozumět. Zní to jako malichernost, ale upínání všech smyslů na ústa herce, který něco nesrozumitelně žblechtá, mě neskutečně odtrhává od děje a ničí mi hrou vytvořené emotivní rozpoložení.

Přemýšlela jsem, zda by tak extrémně vynikal i mezi jinými, schopnějšími herci. Byť to bude znít přísně, chvílemi mě obtěžoval nepřesvědčivý výkon představitelů dědečka a doktora Vlacha, tedy Zdeňka Dvořáka a Romana Nevěčného. U prvního zmíněného mi dokonce v jednu chvíli naskočil Skvoznik-Dmuchanovskij, postava z Revizora, kterou hrál dříve. Revizor byl určitě jedním z nejhorších zážitků v mém kulturním životě. Ale o tom třeba někdy později. Anebo radši vůbec.

Barbora (Annette Nesvadbová) a Milouš (Štěpán Kaminský) se mi líbili. Některé pohyby Milouše mi připomínali postavu Kocoura z britského seriálu Red Dwarf. Toto spojení mi připadalo úsměvné, ale obě postavy pojí klukovské machrování, takže je to vlastně na místě.

U tety Kateřiny (Jany Štvrtecké) a vypravěče (Dušana Hřebíčka) jsem se pár minut nemohla smířit s jejich vzezřením. Vypravěče si totiž dle knížky představuji mladšího. I vzhledem k mladičké představitelce Barbory mi to připadalo zvláštní. Vyšší věk ale umocnil komičnost nesmělosti hrdiny.

Když to shrnu: herci byli podprůměrní a průměrní. / Označení něčího výkonu za průměrný nevnímám jako urážku. Výkon mohl být dobrý, jen nevyčníval. / A pak je tu Martin Siničák, hvězda. Jsem moc ráda, že ho tak pozitivně vnímají i jiní, protože ho rozhodně chci vidět v dalších velkých rolích. Určitě ho budu do budoucna sledovat a bude-li mu přidělena zajímavá role, budu u toho. :)

Zdroj: ndbrno.cz

Celkový dojem

Jako celek mi hra připadala spíš průměrná. Pokud bych nemilovala předlohu, moc by ve mě nezanechala. Samotný Martin Siničák ale v mém hodnocení přidal tak dvacet, možná pětadvacet procent. Uznávám, že mám možná vyšší nároky, protože mám Saturnina hodně ráda, ale hodnocení, které dávám, je na brněnské národní pořád slušné.

70 %



Něco navíc

V krásném historickém prostoru mě módní faux pas návštěvníků naštve ještě víc než kdekoliv jinde. Kéž by byl o divadelní představení zájem takový, aby mohly uvaděčky ze dveří vyprovázet muže v džínách doplněných čímsi s krátkým rukávem a límečkem. Ono cosi patrně v očích nositele pozdvihne límeček na košili - společenský oděv A+. Stejně tak by se do budovy národního divadla nedostaly ani dámy v typicky letních ''podpičovkách'' s korkovými sandály na nohou a obří plátěnou taškou v ruce. Tedy vlastně na předloktí, pěkně po francouzsku - jdeme přece do divadla, ne na pláž.

Je mi úplně jedno, co si kdo nosí, ale jen dokud to neuráží estetický cit každého normálního člověka v okolí dvou set metrů a neznevažuje to událost, na které jsem.


Co vy a divadlo? Byli jste na Saturninovi? Chystáte se?
Veru



3 komentáře:

  1. Moc se mi líbila tvá recenze :), protože Saturnina mám hrozně ráda. :) Do divala bych se ráda podívala, snad to vyjde. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) I když je to teda jen díky tomu Saturninovi... :D
      Lístky kdyžtak určitě kupuj s předstihem - já je kupovala loni v listopadu (na červen!) a byly už jen poslední tři místa. o_o

      Vymazat
  2. Miluju Saturnina, nejvíc tedy toho zfilmovaného :)

    OdpovědětVymazat