neděle 5. června 2016

Radosti naživo: květen 2016

Nebuďme materialisti, radosti životní vydrží člověku často ještě déle, než sebekvalitnější věc. Takže zde jsou highlighty měsíce.

Radosti


Udělaná zkouška

Jak už jsem psala tady, zvládla jsem svoji první ústní zkoušku. Byla jsem extrémně vyklepaná, ale snažila jsem se myslet na to, že je to přece jen rozhovor dvou (více a méně) zasvěcených lidí. Vyučující - ať už na vysoké nebo jinde - zpravidla nic nezíská tím, že vás potopí. Proto to většinou ani nezkouší. Naopak jim udělá radost, že něco v hlavách studentů uvízlo. Vím, že se to snadno říká a hůře dělá, ale vážně: nemá cenu se příliš stresovat. Tak. Rozdala jsem rady a za půl roku se můžu hroutit znovu. :)


Evenžrs a Kapitán

Captain America: Občanská válka v kinech. Příležitost sjet alespoň pár úzce souvisejících Marvel filmů. A když už jsem byla dostatečně nabušena informacemi, mohli jsme ještě zčerstva do kina. A super. Vážně. Jediná vada na kráse byla, že jsem seděla vedle zdaleka nejhlučnějšího člověka v sále. Ale vše nemůže být perfektní. 

Btw outfit z toho dne zde :)

Zajímavost: potkala jsem člověka, který po celý film fandil Iron Manovi. Jak jste to vnímali vy?  


Javory

Stala jsem se využitým náhradníkem na postu doprovodu. Šla jsem s mámou na Javory. Do Mahenky. Doposud jsem chodila jen na festivaly, přímo na koncertu jsem byla snad jen na Childrenech. V tomto ohledu jde o poměrně nečekaný vývoj. Ale vnímám to stejně jako u divadelních představení - každá zkušenost člověka posouvá dál. A nejdůležitější nakonec stejně je, že jsem mámě udělala radost. :)

zdroj: www.ndbrno.cz

Teplo = lepší vycházky! 

Protože už konečně začalo být teplo, mohla jsem častěji naložit psy a někam vyjet. Naprostá většina vycházek probíhala v okolí vodních ploch. Placatí psi se totiž rychle přehřejí a unaví. Rozdala bych nějaké ty tipy na místa pro brňáky, ale vím, že se to dá najít kdekoliv jinde, a vím, že když je někde až moc psů, je to pro nás blbý. Adopťák je totiž z cizích psů hrozně mimo a to je pak vycházka spíše stresem než odpočinkem. Tak alespoň zkuste něco vykoukat z fotek.


_________________________________________________


V uvozovkách


Žijeme v hromadě chlupů

Máme tři psy, z nichž dva línají. A to jakože hodně. Výsledkem jsou chlupy všude, VŠUDE! Postupně to vyústilo v několik věcí:


1) Záchvaty tichého hněvu. Vysaju obývák, zavřu tam psy a jdu vysát zbytek bytu. Pak se vrátím do obýváku a tam to vypadá stejně, jako než jsem začala. Kluci se totiž vesele přetahovali o kachnu a chlupy jen lítaly.
2) Záchvaty zoufalosti. Peru. Mezi trika omylem vhodím i dvoje ponožky, které jsou obaleny chlupy. Po hodině a půl vytahuji prádlo a chlupy už jsou samozřejmě na všem.
3) Přestala jsem prát ponožky. Viz bod dva. Koupila jsem sobě i příteli v F&F obří balení, abychom měli co nosit. Kilo ponožek (+ kilo chlupů) čeká na lepší zítřky v pytli u pračky.
4) Zaplavuji zemi chlupy. Kdykoliv jsem venku, vydrbávám psy. Radost mi dělá fakt, že můžu drbat deset minut jeden centimetr čtvereční a množství odlétávajících chlupů za vteřinu se nesnižuje. Vůbec.
5) Někdo mi rozumí. Když si postěžuji mámě, řekne, že to mají úplně stejně. Sice vím, že mají psí chlupy jen v jedné místnosti, kam jejich velký pes smí, a navíc jsou to takové ty chlupy, které se samy shromažďují do úhledných hromádek, ale i tak: pocit sounáležitosti tu je.




Líná vám pes (prosím, řekněte, že ano)? Jste fanda Javorů? A co ten Iron Man?
Mějte se 





Žádné komentáře:

Okomentovat