neděle 8. května 2016

ZŽ17+18: Šeď, máj, divadlo a zkoušky

Šeď
Sedmnáctý a osmnáctý týden mi letos splynuly do zvláštního údobí. Zpravidla jsem nevěděla, co je za den. Jen kolik zbývá do zkoušek. Tedy do pátku šestého a hlavně do soboty sedmého května. Na této nevědomosti nemělo podíl jen předzkouškové koma, to ,,depresivní'' údobí, které každý student zná. To děsivé období, kdy člověku začíná připadat zajímavé vše, k čemu mu po zbytek roku mysl ani nezabloudí. To období, kdy abstraktní pojem zabíjení času dostane velice pevné obrysy. 

Onu monotónní šeď stvořila i kombinace alergie a nachlazení. Když jsem nemocná, bývám unavená. Když mám alergii, bývám unavená. A jako super bonus, který to všechno doplní, mám na alergii léky, které způsobují - jak jinak - únavu a otupělost. Čili se ze mě stala zombie v hoře papírů a kapesníků.



O to příjemnější pak ale byly ty chvíle, kdy jsem vypadla ze stereotypu. 

První máj a Malý rodinný podnik
Přestože jsem velkou část dne zamilovaných letos trávila s igelitem na hlavě, večer jsem si to vynahradila. Nejdřív to vysvětlím. Hennuju si vlasy. Už pár let. A tentokrát si opět nejkratší sirku ze všech lidí z mého okolí, které do barvení nutím, vytáhl přítel. Takže šlo v podstatě o párovou aktivitu, a tak to má na prvního máje být. Po pár hodinách, kdy jsem vypadala vskutku exkluzivně, jsem konečně smyla hnědozelenou hmotu z hlavy a mohli jsme začít něco podnikat. Naplánovala jsem nám den tak, abychom někde zaručeně potkali rozkvetlou třešeň. Využívala jsem u toho mapu, kterou z mně neznámého důvodu má na webu jedna z českých bank (konkrétně airbank). První i druhou, kterou jsme měli potkat, jsme nezaznamenali. Ta třetí třešeň, respektive rovnou skupina třešní, měla stát u Městského divadla Brno. Stála tam, to ano, dokonce celá skupina stromů, ale ani jedna nebyla rozkvetlá. Větve třešní totiž byly zcela osekány. Takže uschnu. 

Do Městského, konkrétně na činoherní scénu, jsme i přes mrzutou situaci s rozkvetlými stromy mířili na představení Malý rodinný podnik. O této hře jsem už dříve slyšela a děj mi připadal zajímavý. Obvykle by mě odradilo to, že kus zpracovává právě mdb - není to totiž zrovna mé nejoblíbenější divadlo. Do této doby jsem viděla snad třicet her právě na činoherní a hudební scéně tohoto podniku. Počet těch, které mi uvázly v paměti, je ale celkem malý. Obvykle mi vadí, že jejich hry nemají přesah. Že se cítím, jako bych si šla na dvě hodiny sednout do vířivky. Jdu tam, sedím, pak si řeknu ,,hm, fajn'' a jdu domů. A nic to ve mě nezanechá. Také mi často vadí až přílišná názornost. Jako diváka mě někdy až uráží, že co by šlo jen naznačit, musí se za pomoci herců, kulis, zvuku, ... předvést zcela. Nepodněcuje to představivost - a právě to vede k jacuzzi efektu.

Na Malý rodinný podnik jsem ale dostala tip a to mi spolu se zvědavostí na způsob zpracování stačilo. Nebudu lhát: byla jsem příjemně překvapena. Nebylo to sice nic, na co bych se chtěla jít podívat ještě podruhé, ale některé části se mi opravdu líbily. Nejvíce scéna. Děj se odehrával v dvoupatrovém bytě. V jednom. A přitom v mnoha. Postavy se pohybovaly po místnostech tak, že často divák viděl více dějových linií zároveň - ve filmu by to byla paralelní montáž. Podněcovalo to představivost, člověk hledal souvislosti, myslel. To je to, co mi v mdb často chybělo.

Děj Malého rodinného podniku mi byl částečně známý už předem. Hrdina se silnými morálními hodnotami čelí nově objevené skutečnosti - konkrétně tomu, že celá jeho rodina dělá věci, se kterými se on nemůže ztotožnit. Tato konfrontace se postupem času vyvíjí, ale to už bych šla do spoilerů. :)

Není to tedy hra, která by se zařadila mezi mých top pět (o kterých se možná někdy později konkrétněji zmíním), ale rozhodně neberu prvomájový večer jako promarněný. Naopak. Vždy se ráda vyšňořím a užiju si atmosféru divadel. A hlavně, i kdyby to v divadle nedopadlo nejlíp, i špatná zkušenost je zkušenost a posouvá člověka dál. 

Malý rodinný podnik - zdroj: mdb.cz

Zkoušky
Nebudu to protahovat. Páteční psaná zkouška dopadla dobře. Od zazelenění se v ISu mě dělí jen cca šest let. Tedy doba, během které se vyučující konečně podívá na již odevzdané práce. V pátek jsem původně měla razit se skupinou dalších lidí do restauračního zařízení při příležitosti konání prvního letošního zápasu české hokejové reprezentace v rámci mistrovství světa v ledním hokeji. Nešla jsem. Seděla jsem doma a o přestávkách přepracovávala úkol, který jsem měla přinést na sobotní ústní zkoušku. To mi ale nebránilo v tom, abych pak kolem půlnoci alespoň působila jako taxi a rozvezla některé domů. Tento kontakt s lidmi mi samozřejmě zvedl náladu. Horší bylo to, že mi ve výsledku zajistil pouhé čtyři hodiny spánku. Před zkouškou. Ústní. Konkrétně před moji první ústní zkouškou na vysoké škole. 

Ve zkratce: dobře to dopadlo. Dokonce velmi dobře. Jak dobře? ,,A'' dobře.
Takže už mi zbývají jen dvě zkoušky a pak mám leháro. :)


Taky vás drtí zkouškové? Anebo ještě něco horšího? Neztrácejte naději, když nejde o život...




Žádné komentáře:

Okomentovat